Smysl života aneb Tvůj vagon plný bobků


,,Všechny naše výzvy jsou rovněž výzvy pro ostatní lidi. Projdeme bobkama, abychom mohli ukázat ostatním lidem, že se přes ně můžou dostat taky.“

-- Elliott Hulse (Atlet a zakladatel Strength Camp)

Co na smysl říká evoluce?

Evoluce nám říká, že na tomto světě asi nebudeme jen kvůli tomu, abychom jedli a množili se. Proč bychom jinak měli tak vyvinutý mozek? Kdyby to tak bylo, nepotřebovali bychom technologie a umění. Nezajímali bychom se o let na Měsíc nebo lepší mezilidské vztahy. Znamená to tedy, že se každý z nás narodil s nějakým posláním? Někteří si myslí, že ano. Já ne.

Přicházíme na tento svět s kufříkem dovedností , které jsou ovlivněny evolucí. Pokud má někdo své poslání, pak je to proto, že si ho sám vybral. Pokud nevíš, co je Tvé poslání, tak si z toho nic nedělej. Nejsi jediný. Není ho totiž třeba hledat nebo ho nějak formulovat. Místo toho, aby člověk hledal své poslání, může si sám pokládat důležité otázky.

Potkala jsem v životě lidi, kteří věřili, že jsou vyvolení, že jsou andělé a že tady na světě mají za úkol šířit dobro. Pomáhali lidem i přesto, že nikdo jejich pomoc nechtěl. Většinou těm lidem jen ublížili. Šířit dobro je samozřejmě fajn, jenže záleží na našem vnímání světa a na tom, jak definujeme slovo dobro. Každý svět vnímáme trochu jinak a proto můžeme kolikrát lidem a světu uškodit.

Tento jev vidíme všude po světě a většinou plodí více zla než dobra. Proto je potřeba aplikovat do svého života tzv. sebeskepcismus. Pokládat sám sobě nepohodlné otázky než bezmezně věřit, že jsem vyvolený, a třeba i lidem škodit.

Směry smyslu

Vidím dva hlavní směry, dva extrémy:

#1 Následuj svoji vášeň. Směry, které Ti řeknou, ať následuješ svoji vášeň. Ať hledáš to své proč. Proč jsi na této zemi. Hledej svoje poslání.

#2 Miluj vše, co děláš. Tento směr Ti zase říká, že máš milovat vše, co se Ti děje. Milovat svého kolegu, který Ti s*re na hlavu. Milovat svou práci, díky které nemáš čas na svou rodinu atd.

Nevím proč, ale nějak se nemůžu ztotožnit ani s jedním. Pokud budu pořád hledat práci a aktivity, které mě udělají šťastnou a spokojenou, tak to může trvat celý život, než něco najdu. Pokud však půjdu do druhého extrému, kde se budu snažit vykřesat smysl úplně ve všem a nebo se tak smířím

s jakoukoliv prací, kterou dělám, tak svoje dětské já, které bylo pořád zvědavé se učit novým věcem, moc nepotěším.

Pokud budeš hledat celý život to, co je to Tvoje poslání, časem zjistíš, že Tě to akorát stresuje a že poslání jako takové se během života může měnit. Hledáš něco, co ani nevíš, jak zhruba vypadá, a co se nedá najít. Druhý extrém je pro mě též velmi nebezpečný, a to z toho důvodu, že člověk se velmi rychle adaptuje na vše, co se mu děje, a dostává se tak snáz do role oběti. Ano, každá situace má nějaký smysl. Máme zodpovědnost za to, jak se zachováme v každé situaci. Nicméně to neznamená, že bychom měli veškeré situace milovat a ve všech situacích setrvávat. Je v pořádku říct, že Tě štve kolegyně, že Tě štve šéf, manžel, dítě. Kdokoliv a cokoliv. Jakmile nazveš věci pravými jmény, můžeš s nimi dál pracovat. Záleží tedy na tom, zdali je pro Tebe situace smysluplná či nikoliv. Osobně jsem si nechávala kadit bobky na hlavu hodně dlouho, než mi došlo, že tahle bolest mi smysl nedává. Místo toho se můžu podívat na to, co se učím, a když se mi situace nelíbí, tak ji buď přijmout, upravit, nebo opustit.

#3 Někde začni. Vidím tedy smysl někde mezi těmito dvěma extrémy. To znamená, že víš, co Tě baví víc a co Tě nebaví vůbec. Někde začít musíš. Takže zkoušíš to, co by Tě bavilo víc než ostatní věci. Nezáleží tolik na tom, jestli k tomu máš předpoklady. To nezjistíš, dokud to nezkusíš. Všude na Tebe bude čekat vagon plný bobků, takže otázka je, jaký obsah by takový vagon měl mít.

Jestli chceš zakládat start-up, tak se připrav na extrémní pády, věčné odmítání investorů, spoustu propálených peněz a času, kdy budeš něco vyrábět a pak zmáčkneš tlačítko DELETE a vše skončí

v koši. Pokud s tímhle nepočítáš a nechceš to podstupovat, tak jsi předem mrtvý.

Workshopy na (NE)smysl

Mnoho lidí, kteří mi píšou, a někteří bývalí klienti měli jeden společný problém. Ptali se mě, jak mají najít tu svoji vášeň. Jak mají najít smysl svého života. Neustále si tak dělají nějaké testy silných stránek, studují školy a předměty, které je nebaví, a navštěvují workshopy, které jim dají krátkodobý pocit, že se sebou něco udělali. Jejich vnitřní problém to ale neřeší. Za měsíc jsou tam kde předtím. Pokud nezačneš něco dělat, tak ani nezjistíš, co Tě baví, co Ti smysl dává, a co ne. Netvrdím, že workshopy na toto téma jsou špatné. Jen tvrdím, že drtivá většina z nich je jen lákadlo na peníze nebo prostě jen ztráta času.

Smysl nevymyslíš. Smysl je potřeba vycítit, vnitřně.

Můžeš začít samozřejmě tím, že se sám sebe začneš ptát na nepohodlné otázky. To je fajn krok. Pak je však důležité se vnímat. Vnímat sám sebe, co děláš přes den, co Tě baví a co ne. Co Ti dává smysl a co ne.

Přes den máš okolo šestnácti hodin, se kterými nějak nakládáš. Co děláš? Na jaké webové stránky chodíš? O jakém tématu Tě baví si povídat? Co děláš, když máš chvilku pro sebe? Trochu se přes den vnímej a uvidíš, že je tam něco, co Tě prostě baví víc než ostatní věci. Mnoho lidí si řekne, že je baví vařit, zpívat, číst komiksy, ale že se tím neuživí. Vážně? Zkoušel jsi to?

Zapomeň na to, že musíš mít skvělý nápad, a pak se vše udělá samo. Není to zas tak o nápadu. Záleží na tom, proč to děláš a jak to děláš. Zdali cítíš vnitřně, že máš jít tímto směrem nebo tamtím směrem.

Na tomhle světě máme omezený čas a jsou věci, které jsou pro Tebe důležité, a věci, které jsou méně důležité. Co je pro Tebe důležité, a na co kašleš? Když budeš pořád koukat, jak jsou všichni na internetu hubení, krásní, vymakaní, a Ty budeš jen sedět na gauči v depkách, že takový nejsi, tak to Tě spokojeným neudělá. Prostě něco dělej! Je jedno co, ale hýbej se. Žij. Dělej chyby. Uč se

z nich, a nebo ne, ale dělej něco!

Místo toho, abys celý život hledal to svoje poslání nebo se choval jako hippie a miloval vše, co děláš, zkus si sám položit následující otázky:

#1 CO BY NA TVŮJ MOMENTÁLNÍ ŽIVOT ŘÍKALO TVÉ DĚTSKÉ JÁ?

Každý z nás jsme jako dítě milovali nějakou činnost. Říkali jsme si, že až budeme dospělí, tak budeme kosmonautem, popelářem, hasičem, nebo indiánem. Vzpomínáš jsi, co to bylo? Co jsi opravdu chtěl dělat, když si byl malý? Co Tě naplňovalo? Kdybys měl možnost potkat se se svým dětským já, rozbrečelo by se, kdyby vidělo Tvůj život nebo by skákalo radostí ? Napiš si to a buď

k sobě opravdu upřímný.

Osobně, když jsem byla v dětských letech, tak jsem ručně napsala svou první knížku. Do předmluvy jsem napsala, že nikdy nechci psát, protože to musí být hrozná nuda. Psala jsem ale dál a dál. Bavilo mě to. Psala jsem s chybami, ale cítila jsem se díky psaní živá. Pak jsem na sedmnáct let psát přestala. Psala jsem si jen své deníky, experimenty a techniky. Jakmile jsem začala znovu psát, probudilo se ve mně to malé dítě, které začalo skákat radostí. Sedmnáct let brečelo. Jsem ráda, že teď už nebrečí.

#2 PŘI JAKÉ AKTIVITĚ ZAPOMENEŠ JÍST, PÍT A JÍT NA ZÁCHOD?

Při jaké aktivitě zapomeneš na vnější svět? Zapomeneš jíst, pít nebo jít na záchod? Kdy se dostáváš do flow? Pokud takových aktivit máš víc, napiš si je. Teď.

#3 JAKÝ VAGON BOBKŮ SI DÁŠ?

Ať už půjdeš po jakékoliv cestě, bude tam na Tebe čekat ,,voňavý" vagon plný bobků. Nikdo z nás se mu nevyhne. Záleží pak jen na Tvém vnímání a myšlení, jak moc ten vagon bude smrdět a jak se

s ním vypořádáš. Pokud Tě baví zpívat a nechceš dělat nic jiného, tak se ale připrav na tvrdý trénink. Když budeš chtít zpívat profesionálně, mnoho lidí Tě možná odmítne. To je ten Tvůj vagon, který na Tebe bude čekat. Chceš ho? Pokud chceš začít podnikat od nuly, připrav se, že několik měsíců nebudeš mít třeba ani na jídlo. Několikrát spadneš dolů. Něco vyrobíš a pak to jen tak spláchneš do záchodu, protože to nikdo nebude chtít. To je ten Tvůj vagon, který na Tebe bude čekat. Chceš ho, nebo ne? Všude na Tebe nějaký bude čekat, jen si vybrat ten, který Ti bude dávat vyšší smysl. Pak ten vagon za to bude stát.

#4 JAK JSI SCHOPEN SÁM SEBE ZTRAPŇOVAT?

Každý z nás jsme se v životě mnohokrát ztrapnili. Osobně jsem se ztrapnila několikrát, když jsem přednášela. Věděla jsem ale, že s každou přednáškou se zlepšuji. Byl to proces, který jsem byla ochotná podstoupit. I když na mě koukalo několik set lidí a já věděla, že je to trapas, tak bych proces podstoupila znovu. Jen kvůli tréninku být lepší v přednášení. Podobně je to s psaním. Napsala jsem spoustu textů, které byly k smíchu, a ještě jich mnoho takových napíšu. Je to ale proces, při kterém se učím psát lépe. Je to proces, kdy mi nevadí, že se ztrapňuji. Kdy je to u Tebe? Jak jsi schopný sám sebe ztrapňovat? Napiš si to.

#5 JAKÉ SVĚTOVÉ PROBLÉMY CHCEŠ POMOCT VYŘEŠIT?

Na světě je mnoho problémů, které potřebují pomoc s jejich řešením. Ať už je to trh s dětmi, sexuální zneužívání, domácí násilí, týrání zvířátek, znečišťování planety, vzdělávání nebo jiné problémy. Není třeba hledat problémy nové. Stačí si vybrat jeden z nich, který s Tvým žaludkem hýbe nejvíc,

a udělat krok, který někomu pomůže.

Často slyším, jak se lidi zabývají balastem. Co dalšího si koupit, uklidit nebo koho pomluvit. Neví totiž, co mají dělat se svým časem. Přitom je na světě tolik práce. Nemusíš se tak nudit. Můžeš si vybrat jeden problém a trochu přispět svou rukou k dílu, pokud už to tedy tak neděláš.

#6 JAKOU PRÁCI BYS DĚLAL I ZADARMO?

Jakou činnost bys dělal, i kdyby Ti za ni nikdo nezaplatil? Jaká je ta jedna činnost, kterou bys dělal, protože Tě dělá živým a dělal bys ji, i kdyby Ti nikdy nevynesla ani floka?

#7 JEDEN SEK A SMRT

Představ si, že Ti dám meč ke krku a chci Tě podříznout. V ten okamžik se Tě zeptám, čeho lituješ

a co bys chtěl změnit. Co by to bylo? Napiš si to.

Zdá se to jednoduché, že? Je to jednoduché. Život je jednoduchý, jen my sami si ho děláme komplikovaným. Nezapomínej, že je to nekonečný proces, je to cesta, po které pomalu jdeš. Každý

z nás máme jiné cesty, jiné hodnoty a jiné vnímání světa, to je v pořádku. Od toho jsme na této planetě spolu, abychom se od sebe navzájem učili.

Ve své knize Hoř pomalu se o tomto tématu bavím více do hloubky. Celá kniha je o zpomalování. Pomalost je nová superdovednost 21. století. Doba blahobytu a informační přehlcenosti nás neustále zrychluje, což má své výhody a nevýhody. Jedna z nevýhod je, že jsme moc zrychlení, a tak hoříme moc rychle, až nakonec vyhoříme. Není ale kam spěchat, hořet pomalu ve zrychlené době je tedy klíčová superdovednost, abychom mohli smysluplně tvořit a seberozvíjet se.

Pokud chceš tedy podpořit tento blog, jelikož se Ti líbí jeho obsah, pak mě můžeš koupí knihy podpořit.

Jak říkával Moliere: ,,Stromy, které rostou pomalu, přinášejí nejlepší ovoce."

--

Veronika

#smyslživota #vášeň #osobnívize #sebeskepticismus

461 zobrazení

,,Originality is the one thing which unoriginal minds cannot feel the use of."

-- John Stuart Mill

Copyright © 2020 Veronika Allister - VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA