Psychedelická zkušenost: Studium lidskosti skrz temnotu s houbičkama a Peganum Harmala

Aktualizace: 7. říj 2019



Upozornění: Následující text obsahuje informace o nelegálním uživání psychedelických látek. Tento text slouží jen jako moje osobní sdílení mé vlastní zkušenosti a zároveň osvětu v tom, aby se tyto rostliny a živočichové používaly zodpovědně, pod dohledem. Mají v sobě velký potenciál léčit člověka. Jejich studie, jak na ně reaguje lidský organismus se dějí po celém světě, ale i přesto je potřeba být s nimi opatrný. Není to pro každého! Člověk, který je psychicky labilní nebo má mentální problémy by si to měl důkladně promyslet.

Samozřejmě mnoho lidí si stále myslí, že lidé, co zkoumají psychedelika (psychonauti), to dělají kvůli útěku před realitou, že utíkají od problémů všedního světa. To je tragický nesmysl především v případě halucinogenů, díky kterým se vaše strachy a vaše temnota objeví často v gigantických rozměrech. Je to tedy v mnoha případech naopak. Dobrovolně se rozhodnete, že jdete prozkoumat sami sebe, tak jak jste - a to často znamená, že zkušenost nebude jen příjemná. Pak samozřejmě ještě přichází integrace a práce potom. To prostě není pro slabé jedince – a je to dobře.

Tečka.

---

Pokud už čtete nějakou dobu můj blog, tak víte, že mě zajímá biohacking a různé experimenty s vědomím, tělem a myslí. Další experiment, který jsem podstoupila po osmi měsících byl tento. Před pár dny se u mě doma odehrávala šamanská ceremonie s kouzelnými houbičkami. Něco, čeho jsem se obávala léta a nevěřila jsem, že do toho někdy půjdu.

Moje první zkušenost (před osmi měsíci) s psychedeliky bylo s nejsilnějším psychedelikem na světě a to s žábou Buffo Alvarius, o které píšu v tomto článku zde.

Tato zkušenost byla však něco úplně jiného a já pochopila, proč jsem se léta těch houbiček tak bála. Když jsem šla na buffo, tak jsem neměla takový strach, jako teď. Teď už vím proč.

Ceremonie a dávkování

1. PROSTŘEDÍ, ZÁMĚR A LIDÉ

To, s kým jste a kdo vás tím provádí je extrémně důležité. Je potřeba být s lidmi, kterým věříte a vedle kterých se cítíte dobře. Je to velmi intimní záležitost. Náš čtyřčlenný tým, včetně průvodce, byl ideální.

Pak je taky fajn vědět, proč do toho člověk chce jít. Mnoho lidí psychedelika odsuzují, aniž by o nich něco vlastně věděli. Vypovídá to však něco o nich samotných. Mnoho lidí se bojí sami sebe a musím říct, že se jim vůbec nedivím. Kdybych věděla, co mě čeká, tak do toho nejdu. Já o psychedelikách vlastně nic moc nevím, ale věděla jsem, že mě houbičky volají.

Můj záměr byl jasný. Byl stejný jako při ceremonii Buffo Alvarius. Pravda. Ukažte mi pravdu o mě a o všem, o čem mám pravdu znát.

2. WIM HOFOVA METODA (8 cyklů)

Začli jsme dýchací technikou od Wima Hofa. Osobně jsem si dala osm cyklů. Už se mi začly dít věci a to jsme ještě ani nezačali. Měla jsem strach a byla jsem strašně vytočená a měla jsem potřebu vše vědět, kontrolovat. Při dýchacím cvičení jsem měla už různé vize a dokonce se mi spustil i pláč. Většinou workshopy na Wim Hofovu metodu vedu, takže se mi málokdy stane, abych byla plně odevzdaná do celého procesu, když jsou okolo i jiní lidé. Bylo to nádherné.

3. PEGANUM HARMALA (3 gramy)

Cca 45 minut před ceremonií s houbičkama jsme dostali výtažek z rostliny Peganum Harmala (3 gramy), známá též jako syrská routa. Je zajímavé, jak je tato rostlina vnímaná různě po světě. Například v Egyptě se olej ze semen této rostliny prodává jako nápoj lásky, v Uzbekistánu zase jako rostlina proti tisíci nemocem. My jsme rostlinu použili z toho důvodu, že její semena obsahují MAOi inhibitor, který prohlubuje intenzitu psilocybinu, který v houbičkách žije.

4. KOUZELNÉ HOUBIČKY – JIHOAMERICKÁ ODRŮDA PSILOCYBE CUBENSIS (3 gramy)

Pak jsme každý vypili nápoj, který obsahoval usušené houbičky. Já měla 3 gramy. Což je v kombinaci s Peganum Harmala velká dávka. Ostatní toho měli dokonce trochu víc. Musím říct, že i tak to byla teda divočina. Během několika minut to začalo a trvalo to 6 – 8 hodin. Začli jsme v sedm večer a končili nad ránem, kdy kohout venku zakokrhal a oficiálně nám ceremonii ukončil.

Individuální zkušenost

Každý člověk má svojí individuální zkušenost. Takže to, co jsem zažila já nezažijete a já zase nezažiju to, co zažijete vy. Není to krásné? Ta rozmanitost?

Měla jsem to hodně tvrdý. Hodně temný. Zkušenost jako taková se samozřejmě moc nedá popsat. Je to jako když se někdo kdysi zeptal Svatého Augustina, co to znamená čas. Odpověděl, že ví, co čas znamená, ale když se ho zeptáte, tak to neví. Takže asi tak. Víte, co jste zažili, ale jakmile hledáte slova.. jakoby všechna slova byla nepravdivá.

Nicméně, zkusím popsat alespoň něco.

1. FÁZE: Rozšířený stav vědomí

Když to vše začalo, věděla jsem, že jsem v rozšířeném stavu vědomí, protože jsem viděla nejjemnější struktury koberce a začala jsem vidět energie všeho. Už se nikdy nebudu dívat na toaletní papír stejně. Slyšela jsem jeho zvuk, jak zpíval. Viděla jsem jeho nejjemnější strukturu. Pak vše začalo tak nějak ztrácet formu a bylo to v energiích. Tohle trvalo asi hodinku. Pak přišlo zvracení a já se propadla do pekla.

2. FÁZE: Peklo

Pak to začalo. Něco, co bych už nikdy v životě nechtěla zažít a nepřeju to zažít nikomu. To, co se stalo mě změnilo navždy. Jsem za to moc vděčná, ale byla to fakt síla. Ocitla jsem se v nekonečném pekle. Dokonce několikrát na několika místech zároveň. Pochopila jsem, jak je čas opravdu relativní. Tam žádný nebyl. Byla jsem částečně při vědomí, ale zároveň jsem byla jinde. Prožívala jsem si tam čištění své rodové linie žen. Prožila jsem si tam několik porodů. Zní to šíleně, co? Já vím. Také to bylo šílené! V jeden okamžik jsem i pochopila, jak někdo může skončit v Bohnicích. Možná stačilo málo a odvezli by mě tam taky.

Pak jsem byla hodně ve své mysli – poznala jsem, jak je moje mysl silná, ale jak to paradoxně způsobuje to, že mi v něčem brání. Brání mi něco vidět. Když jsem to pustila. Tak přišla další fáze. Nutno říct, že odvaha byla ctnost, která mě po celou dobu provázela. Bez ní by to nešlo a nedostala bych se tak hluboko.

3. FÁZE: Spektrum lidských emocí

Fascinuje mě člověk. Fascinuje mě naše vědomí, naše biochemie, náš nervový systém... prostě všechno. No a když mě mysl pustila, ocitla jsem se v takové pomyslné bráně a zeptala jsem se:

“Co to vlastně znamená být člověkem?”

A to jsem “neměla” dělat :D.

Protože to, co přišlo potom je něco, na co nikdy nezapomenu. Prožila jsem si prakticky s lidským vědomím všechny lidské emoce v celém spektru. Což nelze pochopit a (díky Bohu) ani prožít v “normálním” stavu vědomí. Prožila jsem si tam absolutní svobodu a absolutní lásku – obojí se nedalo unést a já v tu chvíli chtěla umřít, jak to bylo nesnesitelné. Prožila jsem si tam komplexně všechny emoce. Všechny. A když už jsem myslela, že je konec, tak to pokračovalo do nekonečna a ještě dál. Když například přišla láska, tak to bylo příjemné, ale jak to pokračovola po celém spektru, tak se to nedalo snést, bylo to děsivé, bolestivé, nesnesitelné. A takhle pořád dokola. Tohle byla pro mě nejsilnější část celé zkušenosti a také nejvíc intenzivní. Je to něco, co mě změnilo zevnitř. Jakoby někdo vyměnil kus mého srdce.

Když to skončilo, ocitla jsem se v nebi.

4. FÁZE: Nebe

Konečně jsem byla schopná se alespoň posadit. Vnímala jsem najednou celý prostor jako energie. Viděla jsem všechny tři muže, kteří tam se mnou byli jako energetické bytosti. Tohle trvalo několik hodin a bylo to nádherný. Cítila jsem je všude. Viděla jsem očima jejich energetická těla. Pak jsme se chytli za ruce a já cítila něco, co se nedá slovy popsat.

Ucítila jsem neuvěřitelnou vděčnost. Pak přišly další a další procesy a já se mohla podívat na to, kdo jsem já. Pozorovala jsem je tři a pak sama sebe a uvědomila jsem si něco, co jsem nechtěla vidět. Uvědomila jsem si, jak jsem jako člověk silná a odvážná, ale jako žena plachá, stydlivá a křehká. Byla to nádhera. Každým okamžikem jsem si trénovala odvahu naplnit se tím, kdo jsem a přijmout tu část, která nejsem.

Kdo vlastně jsme

1. Člověk

Jsem člověk. To je jistý. Tím bych začala.

Víte, lidská bytost je komplexní. My vlastně nevíme, kdo jsme. Když se podíváme například na náš nervový systém, který vědci teprve začli do hloubky zkoumat, tak zjistíme, že toho zas tolik nevíme. Člověk je tedy stavěný z něčeho, čemu nerozumíme. Krása, že? Někoho fascinuje Bůh, mě člověk. Člověk proto, protože jím jsme. Věřím, že studium člověka je něco, co mě osobně posouvá po mé cestě. A to je fajn vědět.

Co fascinuje Tebe?

2. Žena/muž

Jsem žena. To je také jistý. Tím bych pokračovala.

Přijmout to, že jsem žena/muž je velká součást přijetí sama sebe. Osobně jsem svojí ženskost odmítala celý život, než jsem pochopila proč to dělám. Přijmout něco ale není jen tak. Člověk musí jít často přes temnotu.

Mnoho z nás temnotu odmítá. Utíká před ní. Nevyhledávají ji. Proč ne?

Líbí se mi tohle:

“Doctors study medicine. Doktoři studují medicínu.

Teachers study education. Učitelé studují vzdělávání.

Healers study darkness. Léčitelé studují temnotu.”

A tak to je. Pokud se člověk chce sám léčit nebo léčit druhé, pomáhat jim, pak je potřeba studovat svojí vlastní temnotu. A knihy a teorie nestačí. Je potřeba jít prakticky. To je to, co nás posouvá opravdově. Můžete si o peklu číst, nebo si ho prožít. To jsou dvě rozdílné věci.

Být člověk neznamená být jen dobrý. Být člověkem znamená vše. To platí i pro role žena/muž.

Každý z nás má v sobě světlo a temnotu. Každý z nás má své temné a světlé stránky. Obojí jsou v pořádku. Pokud je však nebudeme zkoumat, můžou pracovat proti nám, nebo dokonce proti ostatním lidem. Proto je studium temnoty tak důležité. Samozřejmě cest, jak se do své temnoty dostat je mnoho. Nicméně po této zkušenosti vím, že bych se tak hluboko nedostala ani za několik životů. Také k těmto látkám mám ale velký respekt a vím, že to není pro každého. Mnoho lidí má dnes velké psychické problémy a tam je lepší cesta jít do mikro dávek za doprovodu psychoterapeuta. Popřípadě zkusit cesty jiné :).

Na závěr

Hlavní, co si z celé zkušenosti odnáším je, že tahle realita ve které žijeme je sakra fajn. Tenhle život je báječná hra a jsem hodně ráda, že jsou zde různé mantinely, pravidla a limity. Protože žít bez nich jako člověk opravdu nechcete. Absolutní svoboda, láska a radost jsou tak pro člověka nesnesitelné, že je dobře, že se chceme točit někde okolo rovnováhy. Střed, rovnováha - to je to, o co bychom měli usilovat. A to mě přivádí na myšlenku, že ulítávat si do těchto jiných stavů je fajn, je to hračka, ale člověk s tím musí nakládat opatrně. Tahle cesta není pro každého a je to vlastně dobře. Tenhle svět, ve kterém jsme je pro nás jako pro lidi ten důležitý.

Tohle je jedinečná příležitost tady být a žít podle sebe. Přijmout sám sebe takového, jaký jsem a nejsem není zadarmo, ale ta cesta za to stojí. Člověk pak změní svoje vnímání a tuhle hru jménem Život začne hrát jinak. Začne jí hrát opravdově.

Tak život pojďme žít.

Jen tak.

V každém okamžiku.

Každý podle sebe.

Hm...


0 zobrazení

,,Originality is the one thing which unoriginal minds cannot feel the use of."

-- John Stuart Mill

Copyright © 2020 Veronika Allister - VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA