Bolest, která má smysl

Aktualizace: 7. říj 2019


,,Všechno se zdá být nemožné, dokud to není hotové." -- Nelson Mandela

Štěstí je potřeba jít naproti

Mnoho lidí mi říká, jaké mám štěstí, že dělám to, co mě baví a dává mi smysl. Říkají, jaké mám štěstí, že mám okolo sebe skvělé lidi. Básní o tom, jak by také rádi cestovali po světě a neměli šéfa nebo kolegy, kteří je vysávají. Víš, ono to ale není o štěstí. Cesta za svobodnějším životem, který dnes vedu byla dlouhá, trnitá a dost bolestivá.

Byly časy, kdy jsem si chtěla vzít život. Pamatuji si velmi živě okamžiky, kdy jsem neměla co jíst

a nevěděla jsem, co se mnou bude. Okamžiky, kdy jsem v životě neviděla smysl a neustále se litovala. Hodiny, které jsem trávila v nemocnicích v bolestech. Zažila jsem chvíle, kdy mě lidé ponižovali a posmívali se mi.

Chvíle, kdy se mé zdraví už nedalo nazývat zdravím. Dnes, i když žiji mnohem svobodnější život, než kdy předtím, tak není úplně svobodný a růžový. Jsou chvíle, kdy mě moje práce a to, co dělám nebaví. Jsou dny, kdy nemám jen dobrou náladu. Pořád dělám někde chyby. To je ale v pořádku. Vždycky to tak bude. Každý si řešíme jiné problémy a pořád budeme.

Všichni si prožíváme své životy jinak. Vidět smysl v tom, co se mi děje a pracovat s tím. Neutíkat před bolestí, ale pracovat s ní. Bolest je tu od toho, abychom ji cítili.

Když před ní budeme utíkat, dožene nás jindy. Je fajn si ale uvědomit, zdali ta bolest, kterou si prožívám za to stojí a má smysl, nebo ne.

BOLEST JE TU OD TOHO, ABYCHOM JÍ CÍTILI

Pokud budeš utíkat před utrpením za růžovým životem, tak budeš paradoxně trpět celý život o to víc. Je to v pořádku občas trpět, to je součást života. Důležité spíš je, jak chceš trpět. Osobně miluju běhat ultramaratony. Myslíš si, že běhání ultramaratonů je běh růžovou zahradou? Není!

Navíc to ani není zdravé. I když zažívám stavy flow a baví mě to, tak jsou chvíle, kdy opravdu hodně trpím. Nicméně je to bolest, kterou mi nevadí prožívat. Běh mi dává smysl, dělá mě živou. Přijímám jí a využívám ji k tomu, aby mě posunula za další hranice.

Za touto cestou bolesti je něco víc, něco většího, co má smysl. Stejně tak je to s ledovou vanou, podnikáním, romantickým vztahem. Mě tato bolest přijde smysluplná. Mnoho lidí ji ale jako smysluplnou nevidí a to je v pořádku. Každý to máme jinak.

Pokud chceš být například úspěšným řečníkem a nebaví Tě se trénovat v tom, jak mluvíš, jak vystupuješ, nebaví Tě ten proces, u kterého můžeš občas i trpět a občas se ztrapnit, tak to nedělej! Pokud to vidíš, jako oběť, tak své místo raději předej někomu jinému.

Vidím dva hlavní typy bolesti:

  1. Bolest, která má smysl a kterou má pro nás cenu podstupovat.

  2. Bolest, která nás jen rakví a nic jiného nám nedává. Bolest mi nedává žádný smysl.

Dělej to, kde jsi v pohodě s procesem jako takovým. Když se Ti ten proces nelíbí a nechceš si ho prožívat, tak to změň. Když mi něco vadí, tak musím udělat konkrétní kroky pro změnu nebo situaci akceptovat, popřípadě ji upravit. Když v něčem vidím smysl, tak dělat kroky pro jeho realizaci.

Můj život není lepší nebo horší, než ten Tvůj. Stejně tak mé problémy nejsou menší nebo větší, než ty Tvoje. Každý z nás si řešíme jiné problémy na jiných úrovních a proto nemá smysl se porovnávat.

Můžeme se navzájem inspirovat a vidět se v druhých lidech, ale nemůžeme se s nimi srovnávat. Neexistuje život bez problémů. Někdo má jen lepší problémy, než někdo jiný. Například, Bill Gates má problém s penězmi. Má velkou zodpovědnost za své peníze, se kterými musí naložit.

Stejně tak má s penězmi ale problémy člověk, který žije na ulici bez domova. Každý z nás bychom ale měli raději problémy, které zažívá Bill Gates. Není to tedy o tom doufat, že nikdy žádné problémy nebudou. To si jen dáváš na hlavu růžové brýle, které jsou velkou iluzí a můžou tak být i velmi nebezpečné. Místo toho hledej takové problémy, které jsou lepší, než problémy jiné. Problémy, které Ti nevadí řešit a učit se jejich řešením či neřešením.

Proto smysl jako takový můžeme vidět ve všem, co se nám děje. Každý okamžik je příležitost se něčemu naučit. Dítě Tě často učí trpělivosti. Nemoc Ti může ukázat mít úctu ke své mysli, nebo ke svému tělu. Škola a systém Tě často učí kuráže a jít mimo dav. Nenásledovat slepě jeden systém, jednu pravdu. Šéf, se kterým nevycházíš Tě může naučit potlačit své ego, lépe komunikovat nebo se nebát říct si svůj názor. Ať už je to cokoliv, můžeš se toho hodně naučit sám o sobě a to v jakékoliv situaci.

Učit se odcházet, opouštět, přijímat, nebo se učit mít kuráž a jít do neznáma. Je třeba ale vidět, zdali má bolest větší smysl, nebo ne. Každý z nás se učíme jiným věcem. Jakmile se přestaneme porovnávat s ostatními, tak dáme více pozornosti svému životu a přiblížíme se tak blíže i ke smyslu jako takovému.

Uvidíme víc a víc smysl v tom, co se nám děje nebo naopak neděje a to v každém okamžiku. Někdy si to uvědomíme zpětně. To je normální.

POMOC DRUHÝM

Často slyším, že lidem dává smysl pomáhat druhým. To je velmi abstraktní. Pokud to tak máš, tak si to napiš. Nezůstávej ale jen v abstraktních pojmech. Zeptej se sám sebe, jak konkrétně tedy chceš pomáhat druhým a proč? Vědět proč chci jít do uprchlický táborů a pomáhat tam je docela dobré vědět.

Jakmile se dostaneš ke konkrétní činnosti, která Ti dává smysl, tak si ihned napiš ten jeden malý krok, který jsi schopen udělat teď pro jeho realizaci. Nic víc. Nic míň. Jen jeden jediný krok.

Vždy se snaž jen o to udělat jeden jediný krok, nic víc. Jen jeden jediný krůček.

--

Veronika

#bolest #smysl #poslání #štěstí #spokojenost

751 zobrazení

,,Originality is the one thing which unoriginal minds cannot feel the use of."

-- John Stuart Mill

Copyright © 2020 Veronika Allister - VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA