Spirituální pastičky


Spirituální pastičky, které nám brání růst

“On tomu ještě nerozumí.,, “Není tak vědomý.,, “To pochopíš, drahoušku, až budeš dál.,, “Medituj si nad tím.,, “Já vím, jak se cítíš....,, “Chudáček, ten se tak trápí, ten v sobě musí mít hodně vzteku..,, “Kup si tuhle knížku a ještě tuhle a taky tamtu.,, “Jo a běž na tenhle workshop a pak na támhleten.,, “Zaplať a já Ti po telefonu vyřeším co budeš chtít.,, “Hlavně být v klidu a nikdy se nenas*at.,,

Tak jinak..

Vypadá to, že tady vypukla spirituální spermo banka a měla v sobě nějaký ultra spirituální vir, který se snad šíří vzduchem! Jinak si to opravdu nedokážu vysvětlit.

Žiju si samozřejmě ve své bublině. Pokud jsi narazil na tento článek, tak v ní jsi pravděpodobně taky. Jde o to, že v téhle naší bublině je mnoho lidí, včetně nás samotných, co se zajímá o téma spirituality. Jo. Báječné.

Nečumíme večer na bednu, nečteme blesk, nenosíme ty křiklavě žlutý reflektory na batozích, pravděpodobně si občas zameditujeme, vykoupeme se v ledové vodě, večer se bavíme raději s přátely o filozofii života nebo si sjíždíme nosy rapéčkem (já zatím ne). No... pokud nic z toho na Tebe nesedí, tak raději přestaň hned číst.

Takže.. v té naší úžasné bublině potkáváme spoustu úžasných lidí, kteří na sobě makaj. Jenže.. v žádný bublině nejsou jenom duhový jednorožci (pokud takovou bublinu znáš, tak dej vědět).

Za poslední dobu potkávám čím dál tím víc lidí, kteří se chytli v tzv. spirituálních pastičkách. Ehm.. já jsem jedna z nich. V takových pastičkách trávím někdy méně někdy více času a tak jsem si řekla, že je sepíšu. Možná si je i vyvěsím a dám na zeď, abych až tam zase budu, si vůbec uvědomila, že tam jsem! Ony totiž, tyhle spirituální pastičky, nám brání v našem opravdovém duchovním růstu. Tvoří okolo nás jakýsi neviditelný plášť, který je upletený z iluzí. Pokud máš nějaký svoje pastičky, na který jsi přišel, tak klidně sdílej do komentářů dole.

#1 Spirituální pastička – ÓÓóm jsem tak spirituální, podívej se!

Tahle pastička je iluze, že jsme se vyvinuli ve vyšší spirituální bytosti. To samozřejmě umocňujeme tím, že sjíždíme YouTube videa tohoto druhu, které nám jen potvrdí to, že máme pravdu. Jsme vyšší bytosti. Jsme staré duše a tím pádem víme víc, než ostatní. Ty vole. Bacha na to! Tohle je hodně nebezpečná past a člověk v ní dokáže být léta!!!! Proč byste to ale dělali, že? Kdo by chtěl žít v pasti? Já teda ne.

Tahle pastička je TOP. Pokud se dívám na kohokoliv shora dolů, pak jsem tady. V pasti. On to ještě nechápe.. Ještě není na této úrovni... Ne ne ne.. on to má tak a tak.. Ty vole!! Hallóó!! Je tam někdo? Prober se! Každý z nás má svojí individuální cestu a to je na tom to krásné. Mějme k sobě vzájemný respekt a přestaňme do háje porovnávat kdo je na jaký úrovni! Není potřeba se nad někým povyšovat – i když třeba jen ve své mysli. Protože na tom nezáleží.

#2 Spirituální pastička – Teď už všemu rozumím.

Když jsem vykouřila jed ze žáby Buffo Alvarius (nejsilnější psychadelikum na světě – vygoogli si to) a vrátila se zpátky na zem, tak jsem v sobě cítila velký klid. Prožila jsem si stav jednoty a všechno bylo .... všechno prostě jen bylo. To trvalo asi týden. Po třech dnech této zkušenosti jsem měla rozhovor se svým úžasným mužem Honzou. No.... a tak jsme se bavili o světě a o tom, co je možné a co ne..

Najednou jsem v sobě měla velmi silný pocit, že teď už všechno vím.

On si to neprožil, takže to nemůže chápat, myslela jsem si. Řekla jsem mu, že už vím, jak funguje svět. On se mě zeptal, zdali jsem schopna připustit jinou možnost.

Hm...

Jenže to bylo tak silné, že jsem řekla: “Ne!,, Sama jsem na to koukala v tu chvíli a řekla si .. ty jo.. co to bylo? No a byl oheň na střeše :D. Chytla jsem se do pasti a trvalo to nějakou dobu, než jsme se mohli znovu otevřeně bavit.. protože samozřejmě jsem byla tak dogmatická, že se se mnou moc bavit nedalo :D. Sama jsem potkala takových lidí hodně. Ono totiž.. ta spirituální práce může paradoxně způsobit to, že si jen umocníme svojí víru v něco... svůj systém a věci, ve které věříme... jen si to umocňujeme a umocňujeme, protože máme různé prožitky. Jenže.. to je ta past!!! Jakmile jsme příliš přivázáni k PRAVDĚ, tak to je akorát cesta do “pekla” a chrlíme oheň kudy jdeme.

Dogmatismus je extrém. Je fajn mu sáhnout na zadek a jít zase zpět.

#3 Spirituální pastička – Jsem tak v klidu, že mě nic nemůže nas*at. Už nikdy.

Óóoom. Dám si meditaci a vše bude v cajku. Pokud používám jakékoliv spirituální techniky jen k tomu, abych necítil svoje emoce.. pak i meditace může být útěk.

Moje bývalá kamarádka, kterou jsem díky Bohu ze svého života už dávno odstřihla, se mi po několika letech ozvala. Necítila jsem, že se s ní chci sejít a můj pocit se umocnil, když mi dala najevo, že chce, abych se s ní sešla, abych viděla, jak se spirituálně posunula. Myslím, že k tomu není co dodat.

Když jsem ji odmítla, tak mě začala psychicky napadat. Bohužel začala napadat i svojí sestru, se kterou se bavím. Byla asi týden na “vipasáně”.. přijela úplně vymeditovaná.. najednou přišla reálná zkouška a hups... přišel vztek a nadávky...

Ono je jednoduché být někde týden na nějakém retreatu a meditovat si tam.. a být potom v klidu.. Jenže ten pravý trénink nastává, když jsme v této realitě. V běžném životě. Vztek je oukej.. ale neschovávejme se za klid. Klid je práce. Tvrdá práce. Nekoupíš ho v obchodě ani na žádném víkendu nebo workshopu. Tam si jen uvědomíš, jak to může vypadat a pak je třeba začít makat. Nestydět se za svoje emoce.. a prožít si je. Vyjádřit je. Mnoho lidí má problém dávat svoje emoce najevo, tak to v nich bublá a bublá a bublá až nakonec to vybublá v tu nejméně vhodnou chvíli, kdy to vlastně vůbec nedává smysl. K čemu to je? Všichni jsme lidé a všichni máme pochyby, všichni prdíme, smrkáme a občas se přejídáme nebo sjíždíme Facebook, Instagram, YouTube.. No a co? Však je to oukej. Jsem člověk a jdu po cestě a to stačí. Kdo vůbec vymyslel, že bychom měli chtít prožívat jen ty pozitivní emoce? To je diskriminace! Nakopala bych toho člověka do zadku.

Negativní emoce zde mají také svoje místo a chtějí, abychom je cítili.

#4 Spirituální pastička – Osvícení je můj cíl.

Když jsem šla minulý rok v zimě v tričku na Sněžku s pár chlapíkama, tak jsem se nestačila divit. Mluvili a mluvili a mluvili a zase jen mluvili a mluvili a mluvili. O sobě, samozřejmě. Jak přeplavali to a tamto v takových a takových podmínkách. A pak to uzavřeli tím, že přece cílem nás všech je osvícení a je třeba za ním jít.. Tohle je pořádná past! Jakmile se totiž něčeho držíme jako opice větve, tak se nám to jen vzdaluje. K tomu není asi co víc dodat.

#5 Spirituální pastička – Panebože, Ego? To nechci!

“Miluju svoje ego.”

“Cože?”

“Jo. Miluju svoje ego.”

Ego není špatné. Ego není ani dobré. Prostě je to jen nástroj. A zatraceně dobrej nástroj pro tuhle hru ve který jsme. Bez ega by Matka Tereza, Gandhi a další těžko dokázali to, co dokázali. Pokud se budeme chtít zbavit svého ega, jsme v pasti, protože v zápasu s egem nevyhrajeme. Není to možné. Takže.. možná lepší cesta je prostě svoje ego přijmout a zvědomit si ho. Brát ho jako dalekohled nebo mikroskop v naší osobní laboratoři, záleží kam se chceš podívat.

#6 Spirituální pastička – Cvak cvak cvak.

Spiritualita vlastně není v naší hlavě.

Jenže.. většina z nás žije ve své hlavě.

A to je ten “problém”. Když jsme v přítomném okamžiku.... když si něco naplno užíváme a opravdu si to prožíváme.. tak se cítíme spojeni. Spojeni se vším. Sami se sebou. S vesmírem, se zemí... Aaaaa. Jo.. a pak přijde myšlenka. Musím si to vyfotit. Napsat zprávu svému blízkému, protože to chci sdílet.. A je to pryč.

Zažila jsem chvíle, které byly velmi hluboké a v tu chvíli mi tam rozhodně nepřišla žádná myšlenka typu ať si to vyfotím a tak... Ale po čase tam ty myšlenky taky přišly.. Vnímala jsem je totiž na ostatních, odsoudila je skrz na skrz až to přišlo i mě :D. Například, když jde člověk do ledového jezera – místo selfíčka je fajn si to jen prožít... být tam sama se sebou.. Není potřeba to sdílet. Už ne. Ze začátku to bylo fajn.. mnoho lidí potřebovalo inspiraci, ale ted’už je takových fotek mnoho, už jich nepotřebujeme vyrábět víc a víc.

Na Hoř pomalu víkend, který organizujeme, jezdí úžasní lidé a vidím, že mnoho z nich nemá potřebu se předvádět nebo se porovnávat s ostatními.. prostě si prožívají svoje chvíle po svém. Někdo zase naopak je velmi hlučný a fotí si každý krok. Je to oukej ale je to právě ta spirituální pastička, ve které tento člověk je. Je fajn v ní nebýt moc dlouho.

Prostě...

Čím víc se snažíme dostat ke své duši svojí hlavou... tím víc nám připadá vzdálená. Cestu ke své duši člověk nevymyslí. Zkoušela jsem to intenzivně léta a fakt to nešlo!

Je to jako kdybychom běželi za sluncem a chtěli ho dohnat. Zjistíme, že to nejde. Pak se ale zastavíme, zpomalíme a začneme cítit paprsky slunce na svém těle a hle! Slunce je zde. Tak je to se vším.. když chceme spirituálně růst.. musíme spiritualitu pustit jako balónek.

Osobně mi pomáhá si uvědomit, že já nejsem svoje myšlenky. Jsem jejich pozorovatel. A pokud to nepomáhá, tak jsem pozorovatel toho kdo pozoruje a tak pořád dokola.

#7 Spirituální pastička - Oooo, svět je tak krásný! Musíme myslet jen pozitivně!

Pokud myslíme pořád jen pozitivně, (a nejsme Buddha, který došel osvícení a nepotřebuje mluvit, jíst, pít a může už jen tak být) tak jsme v pasti. Jsme v pasti, protože jsme lidé a lidé nejsou pořád jen pozitivní. Extrémní pozitivismus a usmívající masky, které mi někdy přijdou děsivější než Chucky panenka z hororového filmu, jsou iluzí.

Maskujeme tak emoce, které nechceme vidět.

Nechceme vidět vztek, smutek, naše trápení. Jenže.. bolest je tu dámy a pánové od toho, abychom jí cítili!!!! Nikoliv od toho, abychom jí dali masku jako kašparovi a dělali, že ji nevidíme. Bolest není tak hloupá! To my se chováme jak hlupáci, když před bolestí utíkáme.. Já to dělám dost často. Ale teď už vím, že jsem hlupák. To je docela dobrej krok ke změně. Oslavujme své negativní emoce a to, že se chováme jako člověk!

Tohle je extrém. Extrém může být dobrým účitelem. Sama takových učitelů mám hodně, ale je fajn v nich dlouho nezůstávat. Sem spadá i extrémní soucit. Prostě.. ty vole.... všechno je láska a líbáme se i s mravencema! Jako fakt ne! Je to jako když si v Harry Potterovi dostal nápoj lásky.... nejsi nohama na zemi. Jenže... jsi na zemi a nohy potřebuješ, abys mohl chodit. Bohužel, většina z nás si pořád myslí, že může létat bez toho, aniž bychom se nejdříve naučili chodit. Zkratky neexistují.

#8 Spirituální pastička – Můj anděl to za mě vyřeší.

Hm.. tak hodně štěstí. Jasně, možná existují andělé a skřítci.. Já na ně věřím... ale já věřím na spoustu divných věcí..

Pokud předávám svojí osobní zodpovědnost komukoliv.. nejen lékařům, politikům, učitelům.. ale třeba i andělům a spirituálním průvodcům.. tak zase lítám ve své hlavě!!! Takže, zpátky na zem a šup do práce! Práce může být i zábava, není potřeba utíkat a doufat, že to za nás naši andělé udělají. Neudělají. Pokud existují a já věřím, že ano, tak jsou tu od toho, aby nám pomohli – nikoliv aby tu práci za nás udělali!

#9 Spirituální pastička – Hey ty, prober se!

Jakmile se na své individuální cestě začneme posouvat, tak máme tendenci s sebou brát i své nejbližší. Najednou vidíme, jak se trápí a chceme jim pomoct. Pozor, tohle je taky past! Nech je být! Nevyžádaná pomoc není pomoc. Každý máme svou cestu a jen a jen svou. Každý si potřebujeme prožít svoje zkušenosti a každý si tu zkušenost prožijeme trochu jinak a naučíme se z ní trochu něco jiného. Není to krásné? Nechme ostatní, ať si rostou jak chtějí a vy ostatní nás nechte, ať si rosteme podle svého. Můžeme to samozřejmě sdílet.. ale netlačit prosím!

Pokud člověk chce pomáhat druhým, tak na tom není nic špatného, pokud si ovšem nedává pásku na oči – a neutíká tím od sebe – aby pomohl nejdříve sám sobě. Ehm.. tohle dělám častěji, než bych si sama chtěla přiznat. Občas bych potřebovala proplesknout, abych se probrala.

Prosím vás, pokud někdo z vás uvidí, že chci zase zachránit svět na úkor sebe samé, tak mi prosím jednu vlepte.

#10 Spirituální pastička – Spirituální prázdno/nihilismus.

Aaa jaj. Tohle jsem zažila taky mnohokrát a asi ještě zažiju. Tohle je moje oblíbená pastička. Jakmile zažijete transcendentální stav, že všechno je JEDNO – vše je propojené.. tak vám dojde.. že vše je opravdu jedno. Dostanete se do pasti, kdy je vám vše fuk.. protože všechno prostě je.. tak proč o něco usilovat.. Jenže to je past!!!!

Tohle je hra..můžeme si hrát. Vyber si hračky a začni hru tvořit podle sebe. Rozbořil se Ti domeček a teď můžeš stavět znovu. Od základů. Podle sebe. Není to krásné? Já vím, zatím ne.. ale bude. Jakmile si vybereš svojí první hračku, tak jsi z pasti venku.

#11 Spirituální pastička – Účty platit nemusím, protože vesmír je za mě nějak zaplatí.

Tahle past bolí. Ty jo a hodně bolí. Když jsem prišla ze své první a jediné ceremonie, tak za týden mi přišla exekuce. Ty vole??? Jako já mám exekuci? Za co? No..

Za co asi! Nezaplatila jsi svoje dluhy na sociálním a zdravotním.. nezměnila si trvalé bydliště, takže Ti nechodily dopisy.. No a tak přišla exekuce.

Hm..

Naštěstí to nebyla nějak velká částka, takže jsem si vše hned dala do pořádku. Došlo mi, že sice nesouhlasím s tímto systém..nesouhlasím s tím si platit sociální ani zdravotní.. ale tahle hra má nějaká pravidla. Buď je budu respektovat, nebo si můžu jít meditovat do vězení. Ne díky.

Znám mnoho lidí, kteří se zajímají o spirituální růst a kteří jsou v dluzích. Jenže.. to je ta past. Je potřeba být nohama na zemi a řešit přízemní věci jako mít práci, platit účty a tak. Vesmír to za nás nezaplatí. Fakt ne! Spirituální růst je paradoxně v každém okamžiku a tedy v dennodenních aktivitách. Není potřeba pořád lítat s anděly a cestovat do jiných dimenzí. Jsme tady, abychom hru hráli ne abychom utíkali jinam. Už si vybral svoje hračky?

#12 Spirituální pastička – Zachránce.

Mám okolo sebe pár lidí, kteří o sobě tvrdí, jak jsou staré čarodějnice a staré duše a jak sem byly vyslány, aby změnily svět. Zachraňují tak druhé, protože jsou to chudáčci a ony jsou vyvolené duše.. Pozor pozor pozor! Tohle vás může zničit! Je to jen past a další útěk před řešením svých problémů. Není potřeba zachraňovat ostatní, pokud si o to sami neřeknou. A i tak.. začínejme u sebe.

Pokud se topíme, pak potřebujeme nejdříve zachránit sebe a až pak ostatní. Jinak v sobě živíme jen velkou důležitost. Já jsem důležitá s misí. Nejsi. Možná máš misi. Možná každý z nás má nějakou misi. Možná taky ne. Možná je to jen iluze v naší hlavě, kterou si vymyslela naše mysl, aby se měla čim bavit.

#13 Spirituální pastička – Spirituální turismus a připoutání se.

Jakmile zažijeme nějaký spirituální posun, zážitek s psychedeliky nebo s jinými látkami či technikami.. tak ty emoce můžou být tak silné, že se nebudeme chtít vrátit zpět nohama na zem. Jenže tohle je past. Zkušenost, zážitek jako takový není důležitý. Při "buffu" jsem prožila pocit jednoty, ale došlo mi, že ten pocit nemá význam. Je potřeba jít hrát tuhle hru. Znovu a znovu.

Takže.. už máš svoje hračky?

Mnoho lidí si nenechá dostatečný čas na integraci a rovnou se vrhají do dalších zážitků a dalších a dalších... Retreaty, krystaly, meditace, workshopy a znovu a znovu. Je fajn být chvilku sám a pracovat klidně i měsíce na své integraci. To nás posune mnohem dál, než samotný zážitek.. i kdyby jich bylo tisíc.

#14 Spirituální pastička – Vnější odpovědi.

Když rosteme, tak potkáme různé mentory a lidi, kteří nám na naší cestě pomáhají. To je fajn. Je fajn svou cestu s někým diskutovat nebo jezdit na již zmiňované víkendy, retreaty a tak.. ale jakmile se na nich staneme závislými, tak ztrácíme kontakt s naší vlastní vnitřní moudrostí. Hledáme to i v kartách, u různých guru lídrů.. Pozor! Je to past. Nic se nemá přehánět. Hledejte hlavně odpovědi uvnitř sebe. Já vím, je to těžší. Je to vlastně sakra těžký, ale když si vybereš svoje hračky, ta hra Tě bude fakt bavit.

Takže tak. Spirituální pastičky jsou pěkným oříškem. Je fajn o nich vědět. Když v nich jsem, tak si je osahat a očuchat a jít zase zpět.

Všelék na spirituální pastičky: radikální osobní upřímnost

Kde koupit: uvnitř sebe


1,696 zobrazení

,,Originality is the one thing which unoriginal minds cannot feel the use of."

-- John Stuart Mill

Copyright © 2020 Veronika Allister - VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA